Clarice Lispectorová byla jednou z nejznámějších spisovatelek brazilské literatury. Clarice byla kromě spisovatelky také novinářkou.
Přestože se narodil na Ukrajině, má židovský původ, většinu života prožil v Brazílii. Se svou rodinou dorazil na brazilskou půdu v roce 1921, rok po svém narození. Spisovatel se stal naturalizovaným Brazilcem a tvrdil, že pochází z Pernambuca.
vidět víc
Itaú Social 2022 rozdá 2 miliony fyzických a…
Nevládní organizace Pró-Saber SP nabízí pedagogům bezplatný kurz
Literatura Clarice Lispector patřící do třetí fáze modernismu. Psala věty a básně o životě, lásce, snech, štěstí a svobodě.
Viz níže 30 citáty Clarice Lispectorové!
Nebezpečné může být i vyřezávání samotných defektů. Nikdy nevíte, jaká závada drží celou naši budovu.
Vzdejte se, jako jsem se vzdal. Ponořte se do toho, co neznáte, jako já. Nebojte se o porozumění, život převyšuje jakékoli porozumění.
Jsem takový, jaký mě vidíš. Mohu být lehký jako vánek nebo silný jako vítr, záleží na tom, kdy a jak mě uvidíš procházet.
Ano, moje síla je v samotě. Nebojím se bouřlivých dešťů ani velkého větrného větru, protože i já jsem temná noc.
Předpokládám, že porozumění sobě samému není otázkou inteligence, ale pocitu, kontaktu... Nebo se dotýkejte, nebo se nedotýkejte.
A jestli si myslíš, že jsem divná, tak mě taky respektuj. Dokonce i já jsem byl nucen respektovat sám sebe.
Nenechte se mýlit, jednoduchosti lze dosáhnout pouze tvrdou prací.
Na nic jiného mi nezbývá čas, být šťastný mě hodně pohltí.
Svobody je málo. To, po čem toužím, stále nemá jméno.
Věřila v anděly a protože on věřil, že existují.
Neopravuj mě. Interpunkce je dech věty a moje věta tak dýchá. A jestli si myslíš, že jsem divná, respektuj to taky. Dokonce i já jsem byl nucen respektovat sám sebe.
Ale je tu život, který se má intenzivně žít. Existuje láska. Musí se to prožít do poslední kapky. Bez jakéhokoliv strachu. Nezabíjej.
Mám mnoho tváří. Jedna je skoro hezká, jedna skoro ošklivá. Jsem co? A skoro všechno.
Nebojte se o porozumění, život převyšuje jakékoli porozumění.
Máme právo nechat loď běžet. Věci se vyřeší, nemusíte tolik tlačit.
Ale nejhorší je náhlá únava z toho všeho. Vypadá to, že je toho dost, vypadá to, že už máte všechno a nic jiného už nechcete.
Nechci mít tu hroznou omezenost někoho, kdo se živí jen tím, co má pravděpodobně smysl. Ne já: Chci vymyšlenou pravdu.
Nežádal jsem o příliš mnoho věcí, abych nezmátl Boha, který je o půlnoci na Nový rok tak zaneprázdněn.
Jediná pravda je, že jsem naživu. Upřímně, žiju. Kdo jsem? No, to je moc.
Teď už to vím: jsem sám. Já a moje svoboda, kterou nevím, jak využít. Velká zodpovědnost samoty.
Někdy je mi z lidí špatně. Pak to přejde a já jsem zase celá zvědavá a pozorná. A je to.
A ani nerozumím tomu, co chápu: protože jsem nekonečně větší než já sám a nedosahuji sám sebe.
Každý může milovat růži, ale zahrnout trny vyžaduje velké srdce.
Dává láska tomu druhému vlastní osamělost jako dar? Protože je to to poslední, co ze sebe můžeš dát.
Je špatné, když přestanete dělat něco se strachem z toho, co si pomyslí ostatní.
Předpokládám, že porozumění sobě není otázkou inteligence, ale pocitu...
Tvoř ano, lež ne. Tvoření není představivost, je to velké riziko, že bude mít realitu.
Milování nekončí. Jako by na mě čekal svět. A jdu vstříc tomu, co mě čeká.
Chci, aby všechno bylo intenzivní, přehnané a šílené. Protože jedině tak jsem spokojená!
Čas se snaží unést můj úsměv, ale já odolávám jako dítě, které se bojí své matky, když si škrábe koleno. Polykám slzy, takže už mě to nebolí.
Mohlo by se vám také líbit:
