Ačkoli diskuse není nedávná, v Brazílii se debaty o gender ideologie se začala prosazovat v roce 2014, při přípravě Národního vzdělávacího plánu (PNE). Právě v této době odpůrci myšlenky vytvořili hnutí nazvané „Škola bez party”.
Mobilizace byla taková, že politici, výzkumní pracovníci, organizace občanské společnosti a občané obyčejní lidé, kteří se zabývají obranou stanoviska, ať už je v rozporu nebo příznivého návrhu PNE.
vidět víc
Výkon učitele je klíčovým faktorem pro plné začlenění studentů…
Pochopte, jak může chování dětí naznačovat utrpení v…
No, ale o čem je v praxi genderová ideologie? Protože má odlišné myšlenkové proudy, lze téma číst z různých úhlů pohledu. Abychom lépe porozuměli této dynamice, níže objasníme některé z hlavních pojmů, které prostupují diskusemi.
Stručně řečeno, gender lze definovat jako to, co identifikuje a odlišuje muže a ženy. Proto podle tradičních definic existují pouze dvě pohlaví: muž a žena.
S ohledem na zdravý rozum je tedy možné toto slovo použít jako synonymum pro „sex“ ve vztahu k tomu, co je vrozené mužskému i ženskému chování.
Nicméně, za předpokladu, že definice psychologie a společenských věd, gender je to, co lidi sociálně odlišuje. K tomu se bere v úvahu historická konstrukce rolí připisovaných mužům a ženám.
Z tohoto důvodu může být gender chápán jako sociální role, a proto může být konstruován a dekonstruován. To znamená, že to není něco omezeného, jak navrhují biologické vědy, naopak, může procházet několika variacemi.
Největší výzvou pro teoretiky a výzkumníky v této oblasti je proto přesně definovat které rozdíly mezi muži a ženami jsou biologické a které procházejí sociálními konstrukcemi konstituovanými v celém textu celoživotní.
Na základě hranic psychologie a sociálních věd není genderová identita nic jiného než způsob, jakým se jedinec identifikuje se svým pohlavím.
V praxi to znamená, že se člověk může kromě bytí poznat i jako muž nebo žena zapadají do obou nebo do žádného pohlaví, aniž by nutně byly v souladu s pohlavím biologický.
Genderová identita souvisí především s tím, jak jedinec vnímá sám sebe ve vztahu ke světu a také jak chce být uznáván.
Hlavní typy genderové identity lze rozdělit do tří: cisgender, transgender a nebinární. Podívejme se na definici každého z nich.
Běžně známé pod zkratkou „cis“ jsou jednotlivci, kteří se identifikují se všemi aspekty svého rodného pohlaví. Jako příklad můžeme uvést ženu, která se narodila s ženským pohlavním orgánem a projevuje se podle společensky diktovaných „pravidel“ pro ženské pohlaví a uznává se jako taková. Jedná se tedy o cisgender ženu.
Na rozdíl od předchozího termínu, který je reprezentován zkratkou „trans“, říká termín transgender respekt k lidem, kteří se neuznávají podle pohlaví, které jim bylo přiděleno narození. Pokud se stejná žena v předchozím příkladu narodí se všemi biologickými charakteristikami ženského pohlaví, ale ztotožní se s mužským pohlavím, bude se moci definovat jako muž.
Stojí za to připomenout, že po dlouhou dobu byla transsexualita považována za duševní poruchu. V červnu 2018 jej však Světová zdravotnická organizace (WHO) v rámci revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN) vyškrtla ze seznamu duševních nemocí.
Nebinární jedinci jsou zase ti, kteří jsou na průsečíku mezi dvěma pohlavími (muž nebo žena) nebo se nehodí ani do jednoho.
Záměna mezi těmito dvěma termíny je velmi častá a vyskytuje se s určitou frekvencí. Genderová identita však se sexuální orientací nesouvisí.
Zatímco první pojem souvisí s tím, jak se subjekt identifikuje s určitým pohlavím, druhý je spojen s pohlavím, které danou osobu přitahuje.
Transgender muž, tedy ten, kdo se narodil s ženským pohlavním orgánem, ale ztotožňuje se s mužským pohlavím, nemusí být nutně sexuálně přitahován ženami.
Pokud jde o orientaci, může být heterosexuál, homosexuál, bisexuál nebo dokonce asexuál, což jsou lidé, kteří necítí sexuální přitažlivost k žádnému z pohlaví.
Po tom všem přejděme k definici gender ideologie. Výraz byl vytvořen zastánci myšlenek, které určují, že pohlaví je považováno za od sociální stavby.
První záznam výrazu byl pořízen v roce 1994 v díle „Who stole the feminism?“, přeložené do portugalštiny „Quem stole o feminismo?“, od americké autorky Christiny Hoff Sommers.
Jak bylo vidět dříve, tito myslitelé tvrdí, že nikdo se nerodí jako muž nebo žena a subjekty mohou svobodně budovat svou identitu – nebo své pohlaví – po celý život. „Muž“ a „žena“ jsou tedy flexibilní role, které lze hrát bez ohledu na to, co je biologicky založeno.
Výraz začal sílit v roce 1995 v Pekingu, kdy se konala konference o ženách.
Prostřednictvím knihy „Genderová agenda“, v portugalštině Discussão do Gênero, vydané v roce 1997, novinář Dale O’Leary vysvětluje, že k události došlo v pokynech pro vlády na celém světě k začlenění genderového hlediska do programů a politik ve veřejných a soukromých institucích.
Postupem času však sami kongresmani začali způsob předávání informací kritizovat. Podle nich byly takové relevantní informace uvolněny k obyvatelstvu bez předchozího informování o tématu, což vedlo k naprostému zkreslení koncepce.
Netrvalo dlouho a tradičnější části společnosti vzbudily odpor vůči genderové ideologii. Podle nich existují pouze dvě pohlaví, určená biologickými vlastnostmi přiřazenými při narození, muž a žena.
Přestože se jedná o starou diskusi, bylo to od roku 2014, kdy mnoho Brazilců tento výraz slyšelo poprvé. Toho roku byl v Kongresu projednán Národní vzdělávací plán (PNE), dokument, který stanoví směrnice a cíle vzdělávání na desetileté období.
Cíl, který vyvolal největší kontroverzi, se týkal „překonávání vzdělanostních nerovností s důrazem na prosazování rovnosti rasové, regionální, genderové a sexuální orientace“.
Na jedné straně zaujali stanovisko konzervativnější poslanci a členové náboženské skupiny. Zabývání se genderovou ideologií ve školách podle nich deformuje představy o muži a ženě, základu tradiční rodiny.
Na druhou stranu pro-diverzitní aktivisté a obránci práv LGBTQ+ vystoupili na obranu cíle a připustili, že převzetí tématu pro třídy je zásadní v boji proti diskriminaci a fyzickému a psychickému násilí souvisejícím s genderovými otázkami.
Schválený text PNE nakonec tyto dva závěrečné body potlačil a ponechal na státech a obcích, zda je zahrnou či nezahrnou do svých plánů výuky.
