Alex Beard je učitelem v jižním Londýně. Ztrápený stagnací profese šel hledat alternativní nápady pro svou práci.
S ohledem na to procestoval více než 20 zemí, navštívil školy a zdokonalil inovativní nástroje a metody pro vyzyvatelUčení 21. století.
vidět víc
Potvrzeno: Samsung skutečně vyrábí skládací obrazovky pro…
Čína provádí experimenty se zebřičkami na vesmírné stanici…
Kniha Přirozeně narození studenti je výsledkem té cesty. Beard v něm spojil notoricky známé příklady a zamyslel se nad hlavními problémy, kterým bude oblast vzdělávání v dalších desetiletích čelit.
„Velkými výzvami pro školy jsou kreativita, schopnost řešit problémy a důležitost učitelů. A to vše uprostřed velkého neznáma, jak se vypořádat s novými technologiemi a umělou inteligencí,“ zdůraznil.
Podívejte se níže na pozici londýnského profesora v rozhovoru pro BBC News Mundo u příležitosti Hay Festivalu v kolumbijské Cartageně.
Když vyučoval ve škole v jižním Londýně na Kent Road, Alex Beard si všiml, že udělal chybu, když ve vyučovacím procesu přijal zastaralé metody, toto byla první z nich.
"Uvědomil jsem si, že používám metody, které Sokrates používal na agoře před asi 2000 lety, abych učil děti, které měly mobilní telefony a žily v budoucnosti," řekl.
Druhá výzva se zabývá zaměřením, které musí oblast vzdělávání klást ve vztahu k budoucnosti. Učitel ve třídě tedy nakonec učí děti, jak složit test.
Učitelé potřebují autonomii a profesionalitu. Nemohou za to, že trénují mladé lidi k pod očekáváním.
„Věřím, že bychom z učitele měli udělat jednoho z nejdůležitějších lidí ve společnosti. Protože oni jsou nakonec těmi, kdo budou formovat naši kreativitu, naši sociální soudržnost, kdo položí základy vedoucí k vytvoření silné a udržitelné ekonomiky,“ zdůraznil Alex Beard.
V souhrnu Alex Beard tvrdí, že děti potřebují tři věci. "První je naučit se myslet, ale způsobem, který je v souladu s výzvami budoucnosti." Zde přichází kritičnost a role, kterou chtějí ve světě hrát.
"Druhým je naučit se jednat, ale především být kreativními lidmi." Tváří v tvář mnoha výzvám, jako jsou environmentální a sociální, je nutné, aby rozvíjeli kreativitu a naučili se pracovat s pomocí nových technologií.
"A třetí je uplatnit tuto kreativitu při řešení problémů, které moderní svět představuje." To, aby se postarali o sebe a své blízké, pracovali hlavně na emoční inteligenci a empatii.
V knize přirozeně narození žáci se diskutuje roli vzdělání v pomoci hledat „smysl věcí, které děláme“.
Tímto způsobem některé věci změnily způsob, jakým chápeme vzdělávání, a to prostřednictvím výzkumu prováděného psychologií, raným vývojem a dokonce i neurovědou.
Tváří v tvář tomu kognitivní vědci došli k závěru, že existuje hierarchie zkušeností, jejichž výsledky vedou k učení.
Trvání na opakování a zapamatování vyvolává emocionální reakci, „to znamená, že vás nutí cítit vzrušení, smutní, zmatení a tak dále – můžete si uchovat více znalostí než skrz ‚decoreba‘,“ podtrhl.
Ó smysl pro výuku může to souviset s výkonem práce a povoláním, které chce vykonávat, ale pro Bearda je to velmi omezený pohled na učení.
„Něco vám může dávat velký smysl, protože je to něco, co rádi děláte. Záleží na vás jako na člověku."
Takže pokud máte rádi hudbu, matematiku, jazyky a začnete studovat věci, které máte rádi, mají pro vás význam, protože máte identitu a způsob vyjadřování.
Jedním z důvodů, proč se profesor z Londýna rozhodl cestu uskutečnit, byla jeho úvaha o zvládnutí nových technologií, sociálních sítí a vzniku velká data (analýza objemů dat z používání internetu) mezi všemi oblastmi.
Záměrem bylo pochopit jak lze nové technologie a umělou inteligenci uplatnit ve výuce. Ne náhodou, prvním cílem bylo Silicon Valley.
„Tam jsem poprvé viděl učitele robota. A nebyl to android před třídou: ve skutečnosti to byl software umělé inteligence v prostředí internetového učení,“ komentoval.
U počítače se sluchátky na uších byla laboratoř s učitelkou a přibližně deseti pětiletými dětmi.
Stejně jako program pomáhal studentům, dokázal také vnímat silné a slabé stránky každého z nich a automaticky přizpůsoboval hodiny. Na konci by vymyslel personifikovaný výukový program a předal jej učitelům.
„Další příklad: v roce 2013 studie Oxfordské Martin School odhalila, že 700 profesí by mohlo být v budoucnu nahrazeno roboty, ale žádná z nich Práce související s výukou – tedy učitelé na základní škole, v mateřské škole, na střední škole a dokonce i na vysoké škole – byly s dobou počítáno. A je to pravda. Děje se tak proto, že výuka je rozhodně lidský proces,“ zdůraznil profesor.
I když umělá inteligence nebo roboti existují, vzdělávání postrádá lidskou interakci. Lidé se učí přirozeně, ale narodili se proto, aby se učili ve společnosti. V budoucnu dojde k mnoha technologickým pokrokům, ale učitelé je budou integrovat.
Rizikem je, že umělá inteligence je v některých částech světa lepší než nejhorší učitelé. Navíc je tu otázka, zda je umělá inteligence levná, i když není nadřazená vzdělání, které může učitel nabídnout.
Jak však Beard uvádí, jde o pesimistický pohled na budoucnost. Podstatným bodem je investovat do učitelů, do jejich školení, jehož výsledkem jsou specializované odborníky schopné zacházet s technologickými nástroji.
„Věřím především tomu výuka bude nejdůležitější prací 21. století. Žijeme v době, kdy nám docházejí zdroje Země, dochází nám nic,“ zdůraznil.
Jediné, co je tedy neomezené, je lidská inteligence, vynalézavost a schopnosti řešit problémy. Učitelé jsou však těmi, kdo povzbuzují tento lidský potenciál, takže půjde o nejdůležitější dílo století.
„V mém ideálním světě bych školil učitele stejným způsobem jako lékaře. To znamená, že učitelé vystudují univerzitu a pak tři roky spojují výuku se znalostmi jiných, zkušenějších učitelů,“ vysvětlil.
Profesoři by tak nejen replikovali to, co se naučili na univerzitě, ale rozvíjeli by práci společně s dalším profesorem a zlepšovali své znalosti.
Ó největší vzdělávací výzva v Latinské Americe je nerovnost, porovnávání nejvyšší a nejnižší úrovně. Této nerovnosti, která je ještě zřetelnější mezi městskými centry a venkovskými oblastmi, je třeba věnovat komplexní a naléhavou pozornost.
Další potenciální výzvou je demokratizace přístupu ke vzdělání je kvalitní vzdělání.
Konečně třetím a nejkritičtějším bodem jsou učitelé. „Musíme vyřešit problémy se školením, ale nejen se školením, s propagací profese, aby neměnili třídu za lépe placenou práci,“ varoval.
Dalším z problémů, kterým Latinská Amerika čelí, je obtížný nebo téměř nemožnost přístupu obyvatel některých regionů do městských center.
Vzhledem k tomu je třeba vytvořit nové modely, aby děti a mladí lidé mohli mít kvalitní vzdělání v místech, kam se učitel nedostane.
"A příklad khan akademie je velmi dobrý, protože dokáže správně využívat nové technologie k vytváření projektů distanční vzdělávání, které funguje velmi dobře a může přispět k dobrým výsledkům studentů“, komentoval.
„Posouváme se ke společnosti, která sdílí své myšlenky na základě neomezeného zdroje znalostí,“ poznamenal.
Pro učitele je jedním z největších problémů současného vzdělávacího systému zajištění neustálé konkurence mezi studenty. Tato praxe vytváří uzavřené prostředí s malou kreativitou a nedostatkem spolupráce, položky, které by měly být pro svět zásadní.
Představujeme si výzvy, které lze překonat pouze spoluprací a lidskou představivostí. Je tedy nutné mít vedle individuální inteligence profesionály schopné rozvíjet kolektivní inteligenci.
„Existuje několik velmi seriózních studií, které prokazují efektivitu otevřených systémů, kde je podporována kreativita, kde vzniká více nápadů. A to nás učí sama příroda: jak zvíře roste, dokáže být mnohem efektivnější, pokud jde o realizaci a směrování energie, kterou potřebuje k přežití,“ řekl.
*S informacemi od BBC News Mundo
Přečtěte si také: MEC publikuje text s novými pokyny pro školení učitelů
