A brazilská kultura je to především sloučení kultur původních národů s kulturami přistěhovalců, kteří zemi tvořili. Ve 196 letech nezávislé Brazílie došlo také k vytvoření hrdinů prostřednictvím nacionalistických vyprávění, vytvoření typického Brazilce a „způsobu, jak být Brazilcem“.
Všechny tyto faktory se dnes projevují v kultuře Brazilců. To je však pozoruhodné pouze ve srovnání s jinými národy. Proto uvádíme některé zvyky, které působí pozitivně, negativně a některé prostě jiné v očích cizinců. V tomto seznamu nejsou zahrnuty nedobrovolné urážky, jako je ukazování chodidel Arabovi.
vidět víc
Astrologie a genialita: TOTO jsou 4 nejskvělejší znamení…
iPhony, které neuspěly: 5 startů odmítnutých veřejností!
Každého nazýváme křestním jménem, ať už je to někdo mladší, nebo někdo na vyšší pozici, jako je prezident. Mnoho Brazilců dokonce nabízí vlastní jídlo přirozeným způsobem. Jsou to zvyky, které považujeme za samozřejmé, ale jiné kultury je vnímají jako pohostinnost a laskavost.
Mnoho z nás nosí do práce tašku se zubním kartáčkem a pastou; kvůli indiánskému dědictví se koupeme více než jednou denně; vyhýbáme se přijímání jídla rukama. Držet jídlo ubrouskem a jíst pizzu nožem a vidličkou se může některým kulturám zdát jako samozřejmost, ale rozhodně to brání šíření nemocí.
Nejznámější kontrast je s Američany, kteří nemají žádnou právní záruku placené dovolené a jen velmi málo svátků ve srovnání s našimi jedenácti státními svátky. Úprava s víkendem, kdy volno připadá na čtvrtek nebo úterý, je nemyslitelná.
Na červnové festivaly chodí i ti, kteří nejsou rudí nebo katolíci. Karneval se stal mezinárodní atrakcí. Kromě nich je populární snaha o zachování regionálních tradic, jako je Folklorní festival Parintins, Procissão do Fogaréu, Festa da Uva a bezpočet dalších.
Někdy Brazilci narazí na méně vřelé lidi, kteří si naši blízkost mohou vyložit jako invazi. Někteří Brazilci mluví tak, že se dotýkají partnerů, objímají se a líbají neznámí lidé jako pozdravit, poplácat děti po hlavě, které nikdy předtím neviděly, nabídnout jim jídlo a odmítnout říct ne jako odpověď.
Korespondent New York Times Andrew Keh zveřejnil 8. srpna 2016 článek o olympiádě v Riu s názvem „A dav v Riu šílí! Za cokoliv!". Novinář v něm informoval o tom, jak na něj zapůsobil hluk na stadionech, a to i mezi fanoušky sportu, který si žádá soustředění a jak obyčejné byly pískání, když soupeři vstoupili na hřiště – projev neúcty k ostatním místo.
V zemích s lepší hygienou si můžete být jisti, že použitý toaletní papír spláchnete do záchodu, aniž byste se museli bát, že se ucpe.
