Ó Federální nejvyšší soud (STF) definovali na zasedání konaném minulý týden, že domácí vzdělávání v Brazílii, popř domácí škola, by neměl být považován za zákonný prostředek vzdělávání, dokud neexistuje zákon, který jej upravuje. Podle většiny ministrů by k přijetí modality mělo dojít pouze prostřednictvím nařízení vydaných Národním kongresem.
Z deseti voličů se pouze Luís Roberto Barroso, zpravodaj pro tuto záležitost, přihlásil pro konstitucionalizace domácího vzdělávání v zemi, která považuje za druh povinné školní docházky „paternalismu“. Návrh však získal devět hlasů proti z různých důvodů. Podle Alexandra de Moraese musí být uznáno právo rodičů pečovat o vzdělání svých dětí, jak je stanoveno v článcích 205 a 227 CF.
vidět víc
IBGE otevírá 148 volných míst pro Census Research Agent; podívej jak…
Zveřejněný zákon, kterým se zřizuje „Program pro akvizici…
S odkazem na text ústavy ministr zmínil článek 226, který zaručuje svobodu zavést plánování rodičovství. To však musí být provedeno ve spolupráci se státem, který musí stanovit Parlament požadavky na kontrolu docházky, pedagogické hodnocení a socializaci, čímž se zabrání únikům škola. Nejkritičtější hlasování o domácím vzdělávání dal ministr Luiz Fux.
Ústava podle něj nestanoví zákonnost domácího vzdělávání tím, že stanoví obecná pravidla, která tuto modalitu nepokrývají. Ministr navíc považuje domácí výchovu za jeden ze způsobů, jak zakrýt zneužívání a násilí, stejně jako mravní zocelení. Jako základ pro své hlasování uvedl Fux svou zkušenost státního zástupce, během níž měl kontakt s utlačovatelskými rodinami.
Ve svém projevu poznamenal, že „24,1 % dětských agresorů jsou jejich rodiče nebo nevlastní otcové“. Ministr také zmínil Ritu Hipólito z Rozvojového programu OSN, která zdůraznila roli vychovatele jako interventa v cyklu násilí na nezletilých. Dalším argumentem, který použil Luiz Fux, bylo školní soužití, něco, čemu by se teoreticky dalo zabránit v situacích domácího vzdělávání.
Celá diskuse o regulaci domácího vzdělávání pochází z mimořádného odvolání 888815, jehož původ odkazuje na žádost o mandamus podanou rodinou z Rio Grande do Sul v roce 2016. Rodiče dívky apelovali na odmítnutí městského úřadu vzdělávat dítě doma. Po příchodu na státní úroveň byla rodina instruována, aby zapsala svou dceru do běžného školního systému.
Až do zasedání STF nebylo domácí vzdělávání v Brazílii zakázáno, ale naráželo na překážky ve třech textech – Federální ústava, Zákon o dětech a dorostu a kromě trestního zákoníku. První stanoví, že vzdělání je úlohou veřejné moci. Ten zase stanoví trest pro rodiče, kteří dodržují systém, za intelektuální opuštění pod sankcí pokuty nebo zadržení až na jeden měsíc.
Navzdory opačným vlnám Národní asociace domácího vzdělávání (Aned) poukazuje na to, že 7 tisíc rodin přijalo domácí vzdělávání jako způsob výuky svých dětí. Po celém světě poskytuje právní podporu vzdělávacímu modelu více než 60 zemí, přičemž největším zastáncem jsou Spojené státy. V Brazílii návrh na změnu ústavy 444 v roce 2009 prošel Kongresem, ale v roce 2015 byl odložen.
