Výzkum ze Spojených států prokázal objev, který by mohl přinést nový pohled na evoluční teorie, které doposud nedokázaly vysvětlit složité přírodní systémy.
V článku publikovaném v říjnu ve vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, obhajují vědci a nový zákon přírody,schopný vysvětlit vývoj hvězd, minerálů a atmosfér, stejně jako dalších systémů, které jsou součástí různých oborů ve vesmíru, jako je biologie a astrofyzika.
vidět víc
4 čínská znamení zvěrokruhu zažijí finanční MOC mezi…
Nepředstavitelná katastrofa: co by se stalo, kdyby se Země zastavila...
Studijní tým je multidisciplinární a skládá se z vědců z různých severoamerických institucí, jako je Cornell University a California Institute of Technology.
Pro badatele bylo nutné formulovat zákon, který vždy chyběl evoluční studie, protože Vesmír neustále generuje nové kombinace.
Dále se evoluce odehrává i mimo území Země, takže bylo nutné vytvořit poznatky, které tuto rozmanitost řešily.
(Obrázek: Freepik/Reproduction)
„Vesmír vytváří nové kombinace atomů, molekul, buněk atd. Ty kombinace, které jsou stabilní a mohou nadále generovat ještě více novinek, se budou nadále vyvíjet.
To je to, co dělá život nejnápadnějším příkladem evoluce, ale evoluce je všude,“ vysvětlil astrobiolog a výzkumník Michael Wong v rozhovoru pro Science Alert.
Studie proto vytvořila nový zákon nazvaný „Zákon o rozšíření funkčních informací“, který vysvětluje složité systémy.
Podle ní existují tři typy fundamentálních zdrojů: Statická persistence, Dynamická persistence a Generace novinek.
Z první kombinace mezi vodík a hélia, které formovalo hvězdy k současné rozmanitosti nerostů na Zemi, je evoluce komplexní interakcí a skládá se ze vzájemného ovlivňování systémů.
Ve skutečnosti hvězdy po svém vytvoření procházejí nesčetnými procesy. Na konci svého života generují „více než 100 prvků a přibližně 2 000 izotopů“.
Podle studie dodnes platí fyzikální zákony „pohybu, gravitace, elektromagnetismu a termodynamika“ navrhují obecné pochopení makroskopických přírodních systémů v prostoru a čase.
Nová studie však navrhuje teorii, která vytváří ekvivalence mezi vyvíjejícími se systémy. V tomto procesu tedy mohou působit tři typy funkcí, které byly určeny.
Za prvé, Static Persistence vysvětluje udržování stabilního atomového nebo molekulárního uspořádání. Dynamická perzistence se zabývá energetickými zdroji dynamických systémů.
Na druhé straně Generace novinek představuje schopnost systémů znovu vytvářet své konfigurace, generovat úpravy a nové vlastnosti.
A konečně, výzkumníci „zákona rostoucí funkční informace“ věří, že tento nový pohled je nezbytný pro prohloubení studií komplexních systémů a evoluce.
* S informacemi z portálu Vědecké upozornění.
