Text: Velikonoční zajíček
(Ruth Rocha)
Vivinho byl králíček. Bílé, kulaté, nadýchané.
Každý den Vivinho chodil do školy se svými bratry.
Naučil jsem se skákat, naučil jsem se běhat ...
Naučil jsem se jíst nejlepší zelí.
Králíčci rostli,
nadešel čas zvolit si povolání.
Bratři z Viinho se již rozhodli:
- Budu velikonoční zajíček jako můj otec.
- Budu velikonoční zajíček jako můj dědeček.
- Budu velikonoční zajíček jako můj pradědeček.
A všichni chtěli být velikonoční zajíčci,
jako pra-pra-dědečka, pra-pra-dědečka, jako všichni prarodiče.
Pouze Vivinho nic neřekl.
Rodiče se ptali, bratři se ptali:
- A ty Vivinho, a ty?
- No - řekl Vivinho - nevím, čím chci být.
Ale vím, co nechci: Být velikonočním zajíčkem.
Vivinho otec byl vyděšený, matka byla skandalizována a omdlela:
- OOOOOHHHHH !!!
Vivinho si našel spoustu přátel:
Kolibřík Florindo, motýl Julieta a včela Melinda.
- Kde jsi někdy viděl králíka hrát si s včelkou?
- řekli Vivinhovi bratři.
Vivinho rodiče byli naštvaní:
- Králík musí mít povolání.
Kde zastavíme tuto tuláctví?
- Neboj se - řekl Vivinho
- Učím se skvělé povolání.
"Pouze pokud se naučí létat," řekli Vivinho rodiče.
"Pouze pokud se naučí broukat," škádlili Vivinho bratři.
Vivinho se usmál a odešel, skákal, skákal
potkat své přátele.
Čas uplynul. Velikonoce se blížily.
Papa a Mama Rabbit šli koupit vejce k distribuci.
Továrny však měly spoustu objednávek.
Už neměli na prodej žádná vejce.
Odpověď byla všude stejná:
- Vše prodáno. Nemáme nic jiného…
Manželé Coelhovi šli do všeho, co se v lese vyrobilo.
Od pana Antão, od pana João, od pana Simão, od pana Veloso, od pana Matosa,
Pan Cardoso, pan Tonio, pan Petrônio, pan Sinfrônio.
Odpověď však byla vždy stejná:
- Všechno se prodalo, pane Coelho, všechno se prodalo ...
Oba se odradili.
- Ale no tak. To se nikdy nestalo ...
- Nemůžeme oslnit děti…
- Ale byli jsme ve všech továrnách. Neexistuje způsob, ne ...
Bratři zajíčka byli smutní:
- Naše první distribuce... Ach, jaký smutek v mém srdci! ...
Vivinho přijížděl s Melindou.
- Proč si nevyrobíme vajíčka sami?
- Jenom to nevíme.
Velikonoční zajíček ví, jak rozdělit vejce. Nemůžu to udělat!
- No, já vím - řekl Vivinho - já vím.
- Ví? - řekl otec?
"Řekl, že ví," řekli bratři.
"Ví, ví," řekla její matka.
- A jak ses to naučil? - ptali se všichni.
- S mými přáteli. Neříkal jsem, že se učím řemeslu?
Protože jsem se naučil, jak odstranit pyl z květin s Julietou a Florindem.
A Melinda je největší pekař na světě. Naučil mě dělat všechno sladké…
Rodinný dům Coelho se stal skutečnou továrnou.
Všichni pomohli: Papa Rabbit, Mama Rabbit and the bunnies ...
a také malí přátelé: kvetení kolibříka, motýla Julieta a včely Melindy, největší cukráře na světě.
A byl to Vivinho, kdo práci velil.
A když přišlo Velikonoce, byli všichni připraveni.
Vaječné koše byly hotové.
A Vivinhovi rodiče byli šťastní.
Žijící matka řekla:
- Náš syn má nyní povolání.
A Vivinho otec řekl:
- Každý musí následovat své povolání…
Níže uvádíme některé činnosti týkající se textu:
Velikonoční zajíček - Přečtěte si otázky a udělejte, co se vás zeptá:
Líbilo se ti to? Sdílejte tento příspěvek na své sociální síti
Tato stránka používá Akismet ke snížení spamu. Zjistěte, jak se zpracovávají vaše údaje o komentářích.