A Zákon svobodného lůna byl uzákoněn 28. září 1871 a byl také známý jako zákon Rio Branco. Tento zákon byl navržen kanceláří Visconde do Rio Branco a byl výsledkem rozsáhlé diskuse v parlamentu.
Zákon byl ve sněmovně schválen 65 hlasy pro a 45 proti. A bylo jak fotbalová branka určit, že děti zotročených žen narozené po tomto datu byly svobodné.
vidět víc
Vědci používají technologii k odhalení tajemství starověkého egyptského umění…
Archeologové objevují úžasné hroby z doby bronzové v…
ZÁKON Č. 2040 ze dne 28. 9. 1871 - ZÁKON SLOBODNÍHO LŮNA
Imperial Princess Regent, ve jménu S. M. císař a Mr. d. Pedro II, informuje všechny občany Říše, že Valné shromáždění rozhodlo a schválilo následující zákon:
Umění. 1.º – Děti otrokyně, které se narodí v Říši ode dne tohoto zákona, budou považovány za svobodné.
§ 1.º – Uvedené nezletilé děti budou v moci nebo pod pravomocí vrchnosti svých matek, kteří budou mít povinnost je vychovávat a ošetřovat až do věku osmi celých let. Když otrokův syn dosáhne tohoto věku, matčin pán bude mít možnost buď obdržet odškodnění ve výši 600 000 $ od státu, nebo využít služeb dítěte až do věku 21 let. V prvním případě vláda nezletilého přijme a určí mu místo určení v souladu s tímto zákonem.
§ 6.º – Poskytování služeb dětem otroků končí před uplynutím doby stanovené v § 1°. pokud se rozsudkem trestního soudu uzná, že vrchnost matek s nimi špatně zachází, udělujíce na ně nadměrné tresty.
Umění. 2. – Vláda může předat jí pověřeným sdružením děti otrokyň, narozené z dne tohoto zákona, které jsou postoupeny nebo opuštěny jejich pány nebo odstraněny z jejich moci na základě Umění. 1.º- § 6º.
§ 1 – Uvedená sdružení budou mít nárok na bezplatné služby pro nezletilé do 21 let a budou si moci tyto služby pronajmout, budou však povinna:
1.º Vychovávat stejné nezletilé a zacházet s nimi;
2.º Zřídit pro každého z nich rentu, která se bude skládat z kvóty vyhrazené pro tento účel v příslušných stanovách;-
3.º Vyhledat je, po uplynutí doby služby, vhodné umístění.
§ 2.º – Ustanovení tohoto článku se vztahuje na domy exponovaných a na osoby, kterým soudci sirotků pověření vzděláváním uvedených nezletilých, pokud neexistují sdružení nebo zařízení vytvořená pro tento účel.
§ 4.º – Vláda má právo nařídit shromažďování uvedených nezletilých ze zařízení veřejné, přičemž v tomto případě přenášejí na stát povinnosti, které § 1.º ukládá sdružením autorizovaný.
Umění. 3. – V každé provincii Říše bude ročně osvobozeno tolik otroků, kolik odpovídá roční dostupné kvótě fondu určeného na emancipaci…
Umění. 4.º – Otrok si smí tvořit rentu z toho, co dostává z darů, odkazů a dědictví a z toho, co se souhlasem pána získá ze své práce a úspor. Vláda stanoví předpisy o umístění a zajištění stejné renty.
§ 1.º – Po smrti otroka připadne polovina jeho renty pozůstalému manželovi, pokud existuje, a druhá polovina bude převedena na jeho dědice ve formě občanského práva. V případě nepřítomnosti dědiců bude renta přiznána emancipačnímu fondu uvedenému v čl. 3.º…
§ 4.º – Otrok, který patří ke spoluvlastníkům a je propuštěn jedním z nich, bude mít právo být propuštěn, čímž budou ostatní páni odškodněni za podíl na hodnotě, která jim náleží. Toto odškodnění lze vyplatit za služby poskytované po dobu nepřesahující sedm let…
§ 7.º – V každém případě odcizení nebo převodu otroků je pod trestem neplatnosti zakázáno oddělit manžele a děti mladší dvanácti let od otce nebo matky.
§ 8.º - Pokud rozdělení majetku mezi dědice nebo partnery nezahrnuje sloučení rodiny a žádný z nich si jej nechce ponechat pod jeho doménou, po nahrazení kvóty, nebo části jiných zainteresovaných stran, bude stejná rodina prodána a její produkt poměrná…
Umění. 6.º – Bude prohlášeno za osvobozené:
§ 1.º – Otroci patřící k národu, vláda jim dává zaměstnání, které považuje za vhodné.
§ 2.º – Otroci odevzdaní v požívacím právu ke koruně.
§ 3.º – Otroci uvolněného dědictví.
§ 4.º – Otroci opuštění svými pány. Pokud je opustí, protože jsou invalidní, budou povinni je krmit, kromě případu nedostatku, kdy jídlo bude zdaněno soudcem pro sirotky.
§ 5.º – Obecně platí, že otroci propuštění podle tohoto zákona zůstávají pod kontrolou vlády po dobu 5 let. Jsou povinni najímat své služby pod hrozbou toho, že budou nuceni pracovat ve veřejných zařízeních, pokud žijí nečinně. Omezení práce však skončí vždy, když propuštěnec požaduje servisní smlouvu.
Umění. 8.º – Vláda zařídí, aby byla provedena zvláštní registrace všech existujících otroků v Říši s uvedením jména, pohlaví, stavu, pracovních schopností a původu každého z nich, je-li znám.
§ 1.º – Lhůta, ve které musí registrace začít a skončit, bude oznámena v co největším předstihu opakovanými veřejnými vyhláškami, do kterých bude vloženo ustanovení následujícího odstavce.
§ 2.º – Otroci, kteří kvůli zavinění nebo opomenutí zainteresovaných stran nebudou předáni k zápisu, do jednoho roku po uzavření tohoto zápisu, budou touto skutečností považováni za osvobozené.
§ 4.º – Děti otrokyně, které jsou podle tohoto zákona svobodné, budou rovněž zapsány do samostatné knihy. Opomenutí pánové z nedbalosti budou potrestáni pokutou od 100 000 $ do 200 000 $, která se bude opakovat tolikrát, kolikrát je opomenutých jednotlivců, a za podvod v trestech ari. 179 trestního zákoníku.
§ 5.º – Faráři budou povinni mít zvláštní knihy pro evidenci narození a úmrtí dětí otrokyň narozených ode dne účinnosti tohoto zákona. Za každé opomenutí budou faráři pokutováni ve výši 100 000 $.
Umění. 9.º – Vláda může ve svých nařízeních ukládat pokuty až do výše 100 000 $ a jednoduché tresty odnětí svobody do jednoho měsíce.
Umění. 10 - Jakákoli ustanovení v rozporu se tímto ruší. Nařizuje tedy všem orgánům, jimž náleží znalost a výkon uvedeného zákona, aby jej dodržovaly a prosazovaly a zachovávaly v takovém rozsahu, v jakém obsahuje. Státní tajemník pro zemědělství, obchod a veřejné práce jej nechal vytisknout, vydat a provozovat.
Dáno v paláci Rio de Janeiro, 28. září 1871, v den 50. výročí nezávislosti a impéria
Imperiální princezna regent – Teodoro Machado Freire Pereira da Silva.
abolicionistické zákony jak známe zákony, které podporovaly emancipaci otroků. Schvalovány byly postupně, prvním byl zákon Eusébio de Queiroz a posledním zlatým zákonem.
Abolicionistické zákony přijaté v Brazílii byly:
Druhá polovina 19. století byla v Brazílii poznamenána sociálním napětím, zejména pokud jde o pracovní vztahy.
Anglie začala tlačit na brazilskou císařskou vládu, aby přijala opatření týkající se otroctví. Blízko druhé polovině století byl v Anglii vytvořen zákon Billa Alberdeena (1845), který zakazoval obchod s otroky mezi Afrikou a Amerikou a zmocnil Angličany k zabavení otrokářských lodí mezikontinentální.
Zájmem Anglie však bylo vědět, že cena produktů vyrobených z otrocká práce byla levnější, a to by mohlo z brazilské kolonie udělat nového konkurenta Tržiště.
S vytvořením zákona Billa Alberdeena byl o pět let později v Brazílii schválen zákon Eusébio de Queiroz, který zakazoval obchod s otroky. Tento zákon však byl skutečně vynucen až přijetím zákona Nabuco de Araújo v roce 1854.
Zákon o svobodném lůnu byl zase uzákoněn v roce 1871 a jiným způsobem než zákon Eusébio de Queiroz hrozil ukončením otroctví v Brazílii.
Kdyby byl obchod s otroky zakázán a děti narozené matkám otrokyně po tomto datu byly považovány za svobodné, pak byl konec otrocké práce blíž než kdykoli předtím. před.
Přestože má Lei do Ventre Livre jen málo efektů, je událostí, která symbolizuje obavy období ve vztahu k otrokářskému systému v jeho posledních okamžicích.
Následující desetiletí, 80. léta 19. století, se vyznačovala tím, že byla jednou z nejemblematičtějších, pokud jde o boj proti otroctví, a ve společnosti se stále více projevovala síla abolicionistického hnutí. Navíc je to desetiletí, ve kterém je uzákoněn Lei Áurea.
Související obsah: