A První světová válka probíhala v letech 1914 až 1918 a stala se jedním z hlavních konfliktů 20. století.
Ó evropského kontinentu bylo to prostředí pro rozvinutí tohoto konfliktu, který zdevastoval několik regionů, zabil tisíce lidí a zanechal mnoho dalších zraněných.
vidět víc
Vědci používají technologii k odhalení tajemství starověkého egyptského umění…
Archeologové objevují úžasné hroby z doby bronzové v…
Podle některých historiků, příčina první světové války bylo způsobeno rozpínavostí, závody ve zbrojení, k imperialistickému vykořisťování v Asie to je Afrika a alianční politiku.
Začátek války začal atentátem na arcivévodu z Rakousko, František Ferdinand. Je nezbytné zdůraznit, že tato epizoda nebyla hlavním faktorem pro vypuknutí konfliktu.
Atentát na rakouského arcivévodu představoval křehkost vztahů evropských zemí, které již toužily a připravovaly se na válku.
Je důležité zdůraznit, že První světová válka byla rozdělena do tří fází se záměrem usnadnit studium tohoto tématu:
Na začátku války, v roce 1914, byl hlavní přijatou strategií přesun vojsk s cílem dobýt pozice na frontě.
Němci postupovali velmi rychle do té míry, že se za pár týdnů usadili poblíž Paříže, necelých 50 km odtud.
Francouzský generál Joffre zároveň organizuje armádu země a daří se mu zabránit protažení německého postupu do francouzské metropole, v r. Bitva na Marně.
Strategie přijatá evropskými zeměmi byla stejná jako v 19. století, která sestávala z útoku kavalérie, po němž následovala pěchota. Tato strategie však nebyla efektivní, protože použití kulometů takovému pohybu bránilo.
Díky tomu se zákopy staly mechanismem široce přijatým národy zapojenými do konfliktu.
A zákopová válka Je považována za druhou fázi první světové války. Bojovníci blokováni před invazí do nepřátelské obrany a soustředili se na udržení pozic, které získali.
S tím vykopali zákopy podél celé fronty boje. Takovou obrannou strategii zpočátku přijali pouze Němci. Brzy jej však využily i další země.
Zákopy byly tunely, které byly určeny k obraně a úkrytu vojáků, protože právě v těchto místech bojovali, spali a jedli chráněni před střelbou.
Nebyli však zcela v bezpečí, protože je ještě mohly zasáhnout chemické zbraně, dělostřelecké granáty nebo se dostat pod útok ze vzduchu.
Navíc nezdravé životní prostředí bylo faktorem, který zhoršoval šíření nemocí. Vojáci, kteří se usadili v zákopech, byli každých 15 dní nahrazeni těmi v týlu.
Na ochranu zákopů byly umístěny kůly a ostnatý drát. Pár metrů oddělovalo zákopy vytvořené nepřátelskými zeměmi, takže terén byl dost drsný.
Několik vojáků zemřelo uvězněných v drátěných plotech zasažených palbou z děl nebo kulometů.
Pokud jde o zraněné, ti byli zachráněni až v noci a i tak se jednalo o velmi nebezpečnou akci.
Toto je považováno za nejkrvavější fázi první světové války, protože bitvy trvaly měsíce.
Tato strategie se ukázala jako užitečná, dokud se neobjevily válečné tanky, vozidla schopná ničit zákopy.
Velmi výrazným rokem pro konflikt byl rok 1917, kdy se Rusové stáhli z války kvůli ruská revoluce. Kromě toho tento rok znamenal vstup NÁS, v souladu se spojeneckými zeměmi.
S pomocí Severoameričanů v konfliktu opět vynikly spojenecké mocnosti. Vojáci však stále čelili krvavým bitvám, které si vyžádaly tisíce mrtvých.
Druhá bitva na Marně byla možná nejvýznamnější bitvou, protože znamenala vyhnání Němců z Francie.
Bez podpory obyvatelstva a úředníků musel císař Wilhelm II. konflikt vzdát a kapitulovat.
11. listopadu 1918 skončila první světová válka. 28. červen 1919 byl ve znamení podpisu hl Versailleská smlouva, mírová smlouva, která oficiálně ukončila první světovou válku.
Více se dozvíte na:
