Být rodičem a puberťák Je to cesta plná výzev a potřeba vedení nebyla nikdy důležitější.
S rostoucím tlakem, kterému dnes mladí lidé čelí, je nezbytné identifikovat rozdíl mezi běžným stresem dospívajících a možnou úzkostí.
vidět víc
Objevte skutečný příběh filmu ‚The Revenant‘, který vynesl…
Zatmění Slunce: TATO znamení budou výrazně ovlivněna tímto vzácným…
Procházení obdobím dospívání může být pro mladé lidi extrémně stresující, takže mnoho rodičů se ptá: Je to jen stres z věku nebo hlubší problém?
Ve Spojených státech se úzkost dospívajících rozmohla. Nedávné studie ukazují, že asi 32 % z nich byl diagnostikován s nějakým typem úzkostné poruchy.
Vzhledem k této alarmující statistice je pravděpodobné, že znáte mladého člověka, který čelí souvisejícím problémům, nebo vás dokonce zajímá.
Ale co přesně je úzkost? Podle odborníků je to reakce mozku na stres, generovaná vnímáním hrozícího nebezpečí.
(Obrázek: zveřejnění)
Takové nebezpečí může být spojeno se skutečnou fyzickou hrozbou nebo očekáváním budoucích událostí, což vede k pocitu úzkosti ze situací, které ještě nenastaly.
Zajímavé je, že úzkost se může projevit i bez zjevného spouštěče nebo konkrétních myšlenek.
Lidský mozek má ve svém neustálém hledání bezpečí schopnost zaznamenat momenty stresu a připravit se na podobné situace v budoucnu.
Čím častěji mozek přistupuje k této „stresové paměti“, tím rychleji a intenzivněji bude tato reakce aktivována při dalších příležitostech.
Ze všech těchto důvodů je nezbytné, aby si rodiče, vychovatelé a zdravotníci byli vědomi těchto příznaků, aby mohli dospívajícím v této emoční výzvě poskytnout nezbytnou podporu.
Pochopení úzkosti u teenagerů vyžaduje hlubší pohled na to, jak funguje mozek. Amygdala, mozková struktura podobná tvaru mandle, je epicentrem generování strachu.
Integruje limbický systém, zodpovědný za řízení emocí, vzpomínek a instinktů přežití. Proto byl navržen tak, aby upřednostňoval situace nebezpečí, zranění nebo strachu.
Pokud se však tato struktura stane nadměrně aktivní, může vyvolat nadměrné úrovně úzkosti. Když amygdala zaznamená hrozbu, aktivuje uvolňování adrenalinu a dalších hormonů, čímž spustí reakci „bojuj nebo uteč“. Tento proces posílá krev do končetin, což umožňuje rychlou reakci, ať už jde o obranu nebo útěk.
Ačkoli se jedná o základní biologickou reakci, je-li aktivována bez přítomnosti skutečného nebezpečí – jako např anticipační úzkost – nahromaděná energie může zůstat v těle, což má za následek neustálý pocit v úzkost.
