zabití žen jde o úmyslné pronásledování a smrt žen z genderových důvodů, tedy trestný čin vraždy, jehož motivací je skutečnost, že obětí je žena. Ne každá vražda ženy je nutně vraždou ženy, pouze ty, které jsou spáchány v rodinném a domácím prostředí, nebo když je žena vystavena diskriminaci a znevažování.
Původ termínu feminicida podle odborníků na toto téma pochází ze slova „gendercida“, které definuje vraždu lidí jednoho sexuálního pohlaví, ať už jde o muže nebo ženy. Jihoafrická socioložka Diana Russell byla jednou z prvních, kdo tento termín použil v roce 1976 na sympoziu v Bruselu v Belgii.
vidět víc
02/22/22: Co znamená toto datum? Jaké jsou účinky na naše…
K čemu jsou jednotlivé symboly pračky?
Zločin na ženách je považován za vraždu žen, když se prokáže, že šlo o vraždu motivován výhradně kvůli pohlaví, tedy když je žena zabita prostě proto, že je žena.
Vraždu žen může charakterizovat: sexuální zneužívání, znásilnění, obtěžování, mučení, mrzačení pohlavních orgánů, otroctví sexuální napadení, bití a jakýkoli jiný typ fyzické nebo psychické agrese, který má za následek smrt žena.
Femicidu lze považovat za extrémní formu misogynie, což je nenávist nebo averze k ženám a všemu, co souvisí s ženstvím. Dá se rozdělit do tří typů:
V Brazílii bylo jen v lednu 2019 zaznamenáno více než 100 případů vražd žen. V zemi je v průměru 13 násilných úmrtí žen denně kvůli pohlaví. Brazílie je proto podle Světové zdravotnické organizace (WHO) považována za jeden z nejnebezpečnějších národů na světě pro ženy.
Ve snaze zabránit výskytu těchto trestných činů byl v březnu 2015 přijat zákon 13 104, lépe známý jako Zákon o zabíjení žen, tehdejší prezidentkou republiky Dilmou Rousseffovou. Feminicida pak začala být považována za kvalifikovanou vraždu, která charakterizuje ohavný zločin, který je považován za závažnější a má vyšší trest.
Trestní sazba za trestný čin vraždy ženy se tak pohybuje od 12 do 30 let vězení. Tento trest může být ještě zvýšen o ⅓ až polovinu, pokud existují přitěžující faktory, jako je výskyt trestného činu během těhotenství nebo až tři měsíců po porodu, dětem do 14 let nebo starším 60 let nebo se zdravotním postižením a za přítomnosti potomků nebo předků oběť.